Regionální distribuční síť versus lokální distribuční síť
Tuzemská elektroenergetická soustava se skládá kromě přenosové soustavy provozované společností ČEPS rovněž z regionálních distribučních sítí (RDS) a z lokálních distribučních sítí (LDS).
RDS tvoří spojku mezi přenosovou soustavou, do níž jsou zapojeny velké zdroje, a spotřebiteli, kteří odebírají elektřinu. RDS používají distribuční síť o velmi vysokém napětí, v blízkosti koncových zákazníků pak mění velmi vysoké napětí na vysoké napětí a následně na nízké napětí. Jsou regulovány státem, který prostřednictvím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) dohlíží na zajištění kvality poskytovaných služeb, podporu investic a zajištění dostatečných zdrojů na investice pro obnovu sítí při přiměřené míře zisku pro provozovatele sítí.
LDS představují obdobu RDS, kdy zásadním rozdílem je vlastnictví, způsob organizace a regulace. Typicky se LDS nacházejí v komerčních a obytných zónách, obchodních centrech nebo v průmyslových a podnikatelských areálech. LDS provozují licencované distribuční společnosti na území vymezeném těmito licencemi.
RDS zahrnují velké síťové celky s pokrytím statisíců odběrných míst, LDS jsou většinou menší. LDS vzniknou vymezením území pro distribuci, investicí do výstavby nové distribuční sítě, případně koupí nebo pronájmem sítě od stávajícího vlastníka. LDS na daném území poskytuje distribuci elektřiny a připojení nových zákazníků ve stejném rozsahu jako RDS. Zásadní administrativní kroky jsou získání licence a uzavření smlouvy s nadřazenou distribuční nebo přenosovou soustavou.
Česká republika má tři RDS, které provozují členové ČSRES. PREdisribuce zahrnuje oblast Prahy a okolí, ČEZ Distribuce pokrývá oblast severnějších zhruba dvou třetin ČR a do působení EG.D. spadá přibližně jedna třetina jižnějšího území ČR. V oblasti severních Čech v Chomutově je navíc v provozu regionální soustava UCED Chomutov.
Zatímco RDS jsou pečlivě sledovány a pravidelně a veřejně se hodnotí míra jejich spolehlivosti, LDS jsou v tomto ohledu méně transparentní. Mezi standardní vykazovací povinnosti RDS patří výkazy o míře poruchovosti, o počtu přerušení a délce přerušení dodávky. Tuto povinnost nicméně LDS nemají.
Nejčastější otázky
RDS je regionální distributor připojený na přenosovou soustavu. Česká distribuční soustava je na jednotlivých územích spravována vždy jedním regionálním distributorem. Celkem na území ČR působí tři regionální distributoři. Naproti tomu LDS je lokální distribuční síť, která je připojená do nadřazené distribuční sítě. Nadřazenou sítí může být buď RDS, nebo jiná LDS. RDS jsou velmi podrobně regulovány ze strany státu, jejich oprávněné náklady jsou velmi pečlivě analyzovány a jejich zisk je limitován. Naproti tomu LDS je komerční subjekt, jehož snahou je maximalizace zisku.
Proč provozovatelé RDS často považují připojení LDS za problematické?
Provozovatelé RDS považují často připojování LDS za problematické zejména z důvodu nedostatku kapacity RDS. Dalším důvodem mohou být spory ohledně zajištění kvality dodávek v rámci LDS. V takových případech je někdy komplikované přesné stanovení, jaký subjekt a jakým způsobem se na případné snížené kvalitě dodávky podílel. LDS je dalším subjektem v distribuci elektřiny, což přináší další možnosti legislativních sporů a s tím souvisejících nákladů.
Říkáme-li, že česká přenosová soustava je dobře připravena na výzvy spojené s novou energetikou, jak jsou na tom LDS a RDS?
Za RDS je možné obecně říci, že se na novou energetiku intenzivně připravují. U LDS je situace výrazně složitější, každá LDS je na tom jinak. Ačkoli nepochybně existují LDS, které se alespoň částečně budou snažit držet krok, může být situace v tomto směru u většiny LDS více či méně problematická.
Jaké jsou trendy v oblasti distribuce elektřiny a jak ovlivňují provoz LDS a RDS?
Hlavním trendem je rozvoj decentrálních zdrojů, které mohou být instalované na rodinných a bytových domech, ve školách, v institucích i ve firmách. Další trendy jsou spojeny s rozvojem sdílení elektřiny a komunitní energetikou, dynamickými tarify i s možností poskytování flexibility.
Jaké jsou požadavky na bezpečnost při provozu LDS a RDS?
V rámci bezpečnosti provozu distribuční soustavy zákon nerozlišuje mezi provozovatelem regionální a provozovatelem lokální sítě, takže pro všechny zákazníky a provozovatele platí stejná práva a povinnosti. Distribuční společnosti mohou provozovat pouze taková zařízení, která splňují požadavky na bezpečnost, a mohou uvádět do provozu jen taková zařízení LDS, která odpovídají příslušným platným normám a předpisům, a pouze po provedení předepsaných kontrol, zkoušek a revizí. Provoz LDS je obecně méně sledován a potenciálně může být méně spolehlivý, protože vykazování spolehlivosti není hlídáno ERÚ. Spolehlivost provozu RDS je nejen sledována, ale také zveřejňována a RDS jsou motivovány k jejímu navyšování.
Kdo je zodpovědný za údržbu RDS a LDS?
Za údržbu je zodpovědný provozovatel dané distribuční soustavy. Mezi hlavní aktivity v rámci údržby lze zařadit náklady na údržbu sítí a systémů i náklady na jejich modernizaci a provoz. Dále je nutné počítat s náklady na zajištění kvality dodávek, s náklady na kompenzaci tzv. účiníku, krytí ztrát, odpisy nebo pronájem distribučního zařízení a také s náklady na měření, komunikaci a ostatní administrativu.
Související s tématem
V této kategorii se nenacházejí žádné zprávy