Nejčastější otázky
Na postupné zvyšování odběru elektřiny ze sítě je přenosová soustava v ČR připravená. Dobíjení elektromobilů v domácnostech bude ale třeba koordinovat tak, aby se rozprostřelo přes celou noc. Budování nových vedení je ale nevyhnutelné zejména pro dobíjecí infrastrukturu podél velkých silničních tras. Bude třeba instalovat stovky kilometrů středně dlouhých vedení vysokého napětí a desítky vedení velmi vysokého napětí, obojí včetně navýšení transformačního výkonu.
Síť dobíjecích míst je v ČR hustá, odpovídá stavu rozvoje elektromobility v ČR, který je přibližně na průměru EU. Na počet elektromobilů má ČR v provozu mnohem více dobíjecích míst než výrazně větší Německo. Současná (r. 2024) kapacita dobíjení je pro situaci, kdy v Česku jezdí jen několik desítek tisíc elektrických či hybridních vozů, zcela dostačující. Další rozvoj musí být ekonomicky smysluplný a je podmíněný větším počtem elektroaut na silnicích.
Co do počtu veřejných dobíjecích bodů patří Česká republika mezi zeměmi EU na 13. místo. V zemích EU připadá v průměru 12,1 osobního elektrického vozidla s externím dobíjením na jeden veřejný dobíjecí bod, v Česku je to 6,7 vozidla, což nás řadí na 6. příčku mezi 27 členskými státy EU. Ke konci roku 2023 bylo v ČR přes 4600 dobíjecích bodů. V počtu dobíjecích míst na 1000 obyvatel je ale Česká republika třikrát horší než Německo a sedmkrát horší než Švédsko. Výstavba stanic má tedy velký potenciál.
V současnosti (r. 2024) se na elektromobilitu spotřebují asi 0,3 % celkové čisté spotřeby elektřiny. Odborníci předpokládají, že pokud bude rozvoj elektromobility plynulý, budou kolem roku 2040 v Česku jezdit asi dva miliony elektromobilů s roční spotřebou přibližně 7 TWh, což bude 9 % čisté spotřeby. Spotřeba elektromobility tedy nebude mimořádně významná a její pokrytí bude relativně snadné.
Výhodou elektromobility je to, že elektřinu spotřebovává většinou v nočních hodinách, kdy je spotřeba V ČR nižší. Výhodou je i vyšší odběr elektřiny ze sítě, což zlepšuje celkovou ekonomiku přenosu a distribuce. Nabízí se také příležitost pro nové podnikání v oblasti výstavby dobíjecí infrastruktury, kterou ale nesmí provozovat síťové firmy.
Stejně jako síť čerpacích stanic, tak i dobíjecí infrastrukturu pro elektromobilitu budou provozovat převážně komerční subjekty, kteří si budou cenově konkurovat. Cena za dobíjení se tak bude snižovat a podle poptávky poroste i množství a dostupnost dobíjecích stanic. Úlohou distributorů a přenosové soustavy je připojení nových odběrných míst do elektrické sítě a zajištění jejich spolehlivého zásobování elektřinou.
Není to možné v žádné zemi EU a v podstatě ani nikde na světě. Jednak kvůli výpadkům, které výroba elektřiny z OZE má, jednak kvůli tomu, že není možné zajistit dostatečnou kapacitu z OZE za akceptovatelnou cenu. Cílem dekarbonizace navíc není provozovat OZE, ale snížení emisí skleníkových plynů. V soustavě EU budou čím dál významnější roli hrát jaderné zdroje a přinejmenším v horizontu roku 2045 i zdroje na zemní plyn.
Vše bude záležet na požadovaném způsobu dobíjení elektromobilů a na jeho koordinaci. Pokud se budou elektromobily dobíjet především v hodinách přebytků v místech rodinných či bytových domů, a toto dobíjení se bude intenzivně koordinovat, může být vliv na cenu elektřiny velmi malý. Velkou část vícenákladů souvisejících s tímto způsobem dobíjení totiž pokryje současné navýšení spotřeby samotnou elektromobilitou. Bude však zapotřebí udržet racionální využití a rozvoj rychlodobíjecí infrastruktury, která je z podstaty dražší a má velké nároky na budování nových síťových prvků. Tyto náklady by mohly cenu zvedat. Míru zdražení tak v konečném důsledku určí preference občanů směrem k politickým stranám a jejich plánům na větší či menší podporu rychlodobíjecích stanic.