Není jiné řešení než masivně investovat do tuzemské elektroenergetické soustavy

Z čeho se skládá cena elektřiny?

Cena elektřiny se skládá z regulované a neregulované složky. Regulovanou složku určuje stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu, přičemž jde o různé poplatky související s dopravou elektřiny od výrobců k zákazníkům, ať už je to distribuce, poplatek za jistič, poplatek za systémové služby, nebo činnost Operátora trhu s elektřinou. Neregulovanou složku tvoří cena za samotnou komoditu, tedy silovou elektřinu. Právě tuto cenu uvádějí dodavatelé ve svých cenících.

Proč se zdražuje regulovaná složka ceny elektřiny?

Jsme v situaci, kdy nahrazujeme centrální zdroje, jako jsou třeba uhelné elektrárny, velkým množstvím malých zdrojů, a to v řádech desítek až stovek tisíců. Už v současnosti nelze přehlédnout solární elektrárny na střechách mnoha rodinných domů a jejich počet dále poroste. Elektřina se bude přenášet obousměrně, to znamená, že někdy ji bude konečný zákazník odebírat, ale jindy ji naopak dodávat. Tato změna si vyžádá vysokou míru digitalizace. Je třeba si uvědomit, že dekarbonizace, elektrifikace sektoru dopravy a vytápění, připojování nových obnovitelných zdrojů energie nebo sdílená energetika kladou značné nároky na elektroenergetickou soustavu. Všechny tyto náklady se budou muset postupně promítnout do regulované složky ceny elektřiny.

V souvislosti s naplňováním cílů Evropské unie i České republiky v oblasti ochrany klimatu jde z pohledu našich členů o miliardové investice. Odhadujeme, že oproti období let 2010 až 2023 vzroste jejich roční výše v následujících letech až o 38 % a průměrně by měli na transformaci a modernizaci sítí každoročně vynakládat téměř 40 miliard korun. Spočítali jsme, že jen do roku 2035 by naši členové měli investovat o 132 miliard korun více než v minulém období.

Co lidem přinesou investice do elektroenergetických sítí?

Tyto nezbytné investice především zajistí, že tuzemská energetická soustava bude i nadále plně funkční. Zároveň s tím můžeme lidem poskytnout nové možnosti moderní energetiky, jako je například sdílení elektřiny, akumulace, flexibilita nebo agregace včetně využití nezávislého agregátora. S tím se pojí rovněž využívání tzv. chytrých sítí, protože bude zapotřebí vědět, co se v soustavě děje, aby se daly toky energie směřovat a v síti se udržovala rovnováha. Každopádně je potřeba zdůraznit, že každá investovaná koruna v tomto směru se do budoucna vyplatí dvojnásobně.     

Jak by bylo možné ušetřit a toto zdražování zpomalit?

Jako vhodné řešení se nabízejí investiční dotace poskytované Evropskou unií prostřednictvím jednotlivých programů. V současné době je alokace dotačních titulů poměrně omezená, a proto je čerpání dotací ze strany provozovatelů soustav relativně nízké. Ukázalo se to v předešlé dekádě, kdy z unijních a operačních fondů se čerpaly dotace pouze o celkovém objemu 6,55 miliardy korun, což je jen 0,19 procenta z celkového objemu dostupných prostředků. Z toho důvodu jednáme o změně se zástupci státu.  

Existuje nějaké jiné řešení? Co by se stalo, kdyby se neinvestovalo do sítí?

Obávám se, že jiné řešení, než jsou masivní investice do tuzemské elektroenergetické soustavy, není. Pokud bychom neinvestovali, pak by zásadním způsobem hrozily problémy například s připojováním spotřebitelů k elektrické sítí. Důkazem toho může být německé město Oranienburg poblíž Berlína, kde elektrická síť narazila na svoje limity. Místní radnice totiž odmítla novým dodavatelům schvalovat přípojky k elektrické síti, protože už je přetížená a nezvládá nápor lokálních zdrojů, zejména tepelných čerpadel. Jasně se tak ukazuje, že modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje investice, které v mnoha případech chybí. S obdobnými problémy se potýká i nizozemské město Utrecht, a to kvůli přetížení místní elektrické rozvodné sítě. Poptávka po energii totiž narůstá výrazně rychleji, než provozovatelé sítě stačí vytvářet kapacitu. A na mnoha místech je již kapacita nedostatečná k tomu, aby bylo možné připojit do sítě nové firmy nebo komunální instituce.     

Co by měl udělat stát, aby byli provozovatelé soustav motivovaní k investicím?

Investice v energetice se plánují na desítky let dopředu a počítají se v řádu miliard korun. Vyžadují si předvídatelné a stabilní investiční prostředí, protože i přes možnost využití dotací zůstává nutností zapojení soukromého kapitálu. Provozovatelé elektroenergetických soustav jsou státem regulovaní podnikatelé. Proveditelnost jejich investic proto závisí na rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, který stanoví mimo jiné také podmínky, za nichž mohou čerpat dotace. Nicméně v této souvislosti je neméně důležité získat dostatečné finanční prostředky z Evropské unie a zároveň vypsat potřebné dotační tituly. 

Jak je to s potřebou investic do sítí jinde v Evropě?

Pravdou zůstává, že přibližně 40 % evropských distribučních soustav je starších 40 let a potřeba jejich modernizace se jeví jako zásadní. Evropská komise odhaduje, že v tomto desetiletí bude potřeba na generální opravu a modernizaci energetických sítí investovat 584 miliard eur. Finance mají směřovat mimo jiné do přeshraničních propojení za účelem zlepšení integrace energie z obnovitelných zdrojů na moři. Plán obsahuje závazek urychlit povolování a výzvu k novým nástrojům financování, včetně těch od Evropské investiční banky. Evropské sítě totiž budou muset uspokojit rostoucí poptávku spojenou s čistou mobilitou, vytápěním a chlazením, elektrifikací průmyslu a s nastartováním výroby zeleného vodíku.

Je zřejmé, že elektroenergetické sítě včetně té české budou v nadcházejících letech čelit značnému tlaku. Členské státy totiž připojují stále více obnovitelných zdrojů, přičemž větrná a solární energie obvykle dosahují nejvyšších kapacit v různých denních a ročních obdobích. To vyvolává potřebu mít stále více tzv. chytrých sítí, které mohou zahrnovat úložná řešení, jako jsou baterie, takže energie proudí tam, kde a kdy je nejvíce potřeba. Každopádně výzev před námi stojí opravdu hodně.